Termokamera
Termokamera je optický přístroj pro bezdotykové měření teploty nebo vizualizaci teplotních polí. Základem přístroje je obrazový 2D senzor (nejčastěji v podobě tzv. mikrobolometru, resp. mikrobolometrického pole), který ve formě obrazu zaznamenává tepelné záření vyzařované ze snímaných povrchů. Výstupem takového měření je pak termogram 2D obraz s infromacemi o skutečné a nebo zdánlivé teplotě a to dle toho, zda jsou či nejsou správně nastaveny parametry měření a zda je či není termokamera radiometrická, resp. neradiometrická (popřípadě kalibrovaná či nekalibrovaná).
Terminologie: Správné označení přístroje o němž je v tomto článku řeč dle ISO 18434-1 je "IČT termokamera", tedy infračervená termografická kamera. V praxi se však používá termín buď termokamera, nebo právě termovize. Slovo "termovize" vychází z anglického názvu ThermoVision, tj. z obchodního označení historického produktu společnosti Agema, který byl natolik úspěšný, že se toto označení vžilo v praxi pro označení celé kategorie výrobů. Snímek pořízený termovizní kamerou pak nazýváme termogram.
Mikrobolometrické pole je typ tepelného senzoru pro termovize. Pracuje na principu vlastního ohřevu vlivem dopadajícího tepelného záření z povrchu objektu, který je termovizí snímán (měřen). Mikrobolometrické pole se skládá z jednotlivých mikrobolometrů, které odpovídají pixelům termovize. Standardní rozlišení termovize pro dron je dnes 640x512 pixelů. |
Termokamera jako měřicí přístroj neměří teplotu přímo, ale stanovuje z naměřené intenzity tepelného zářená a zadaných parametrů. Parametry měření vyplávají z rovnice termografie a jsou dva hlavní (a každá termokamera by měla umožnit zadat/nastavit tyto dva parametry):
- emisivita - jde o optickou vlastnost materiálu a charakterizuje pohltivost povrchu. Jedná se o číslo v intervalu 0 až 1. Čím je emisivita vyšší, tím lépe vyzařuje daný povrch tepelné záření do svého okolí (viz Stefanův–Boltzmannův zákon). V termodynamické rovnováze platí, že EMISIVITA = ODRAZIVOST. Čím vyšší emisivitu má povrch daného měřenného objektu, tím je celé měření snadnější a to proto, že měřený povrch vyzařuje více tepelného záření (viz již zmiňovaný Stefanův–Boltzmannův zákon). ale je také méně odrazivý (platí, že ODRAZIVOST = 1 - EMISIVITA) a tím pádem je vliv dalšího parametru, tj. odražené zdánlivé teploty, menší. Emisivita se stanovuje metodami dle ISO 18434-1, pro obvyklé materiály pak
- odražená zdánlivá teplota - tento parametr charakterizuje tepelné záření z okolí, které se od měřeného povrchu odráží do objektivu termokamery. Zadáním odražené zdánlivé teploty do termokamery se právě vliv tohoto odraženého záření kompenzuje.
Termogram (snímek z termokamery) na RC ovladači dronu s termovizí (online přenos z termokamery dronu).
Problematice spojení termokamery a dronu se podrobně věnujeme v článku dron s termovizí.
Přednáška z oblasti bezdotykového měření teploty
O problematice termovize přednášel jeden z našich kolegů Jan Sova na ČVUT v rámci přednášky Ing. J. Sova: Fyzikální souvislosti bezdotykového měření teploty [Fyz. čtvrtek FEL ČVUT] (záznam přednáška ze dne 10. 3. 2022). Slide z přednášky jsou k dispozici online:
K dispozici je také záznam z výše uvedené přednášky:
Aplikace termokamery
Pro přehled aplikačního využití (nejen) dronu s termovizí se můžete podívat v našem nabídkovém přehledu leteckých prací. Vybrané aplikace
- Termovizní diagnostika plochých střech
- Termovizní diagnostika mostních konstrukcí
- Termovizní diagnostika teplárenenských celků a produktovodů
- Vyhledávání srnčat před senosečí
- Termovize fotovoltaických elektráren